Vůně spáleného benzínu a sjetých pneumatik. Jezdec hrdě stojící na stupni vítězů. Luxus, rychlost, elegance a sláva. Toto vše se nese ve znamení černého vzpínajícího se koně na žlutém podkladu. Ferrari. Dnes již světově uznávaná prestižní značka, ale jaký je příběh za touto firmou? Kdo je ten muž s černou kravatou?
Dětství
18. února 1898 se v italské Modeně narodil chlapec jménem Enzo Ferrari Anselmo.
Jeho prvotním dětským snem byla kariéra operního zpěváka. Nicméně to mu dlouho nevydrželo, protože ho jako desetiletého vzal otec na automobilové závody. Mladý Enzo byl z toho natolik uchvácen, že se do této atmosféry přímo zamiloval a nový sen byl na světě – automobilový závodník.
Nejdříve jeho úspěchu nic nenasvědčovalo. Do života mu vstoupila první světová válka a v jednom roce přišel o otce i bratra. Enzo byl tímto nucen opustit školu a najít si práci. Zanedlouho však byl rovněž povolán do italské armády, kde se na frontě nakazil virem smrtelné chřipky.
Tím pádem musel opustit armádu, ale naštěstí se mu podařilo uzdravit. Následně, po nabytí nových sil, se ucházel o práci ve Fiatu, no bezvýsledně. Na konci roku 1918 si našel práci v menší automobilové firmě kde působil jako testovací řidič.
Závodní kariéra
V roce 1919 si poprvé oblékl kombinézu s logem Alfy Romeo. Během své 20 leté kariéry u Alfy úspěšně stoupal po firemním žebříčku – od testovacího jezdce přes závodníka, asistenta prodeje až po ředitele závodní divize. V tomto roce také dosáhl svůj první závodní úspěch. Umístil se na čtvrtém místě ve své kategorii.
O tři roky později Enzo vyhrává Circuito del Savio a setká se s hraběnkou, která mu dá podepsanou fotografii jejího syna Francesca, významného pilota 1. Světové války, a navrhne Enzovi, aby na svých autech nosil logo vzpínajícího se hřebce, kterého nosil Francesco na svém bombardéru.
Po jeho následujících sportovních úspěších mu byl v roce 1924 udělen titul Cavalier (rytíř) a dostává se mu oficiální cti ze strany italského státu. Jeho vášeň k žurnalistice ho dovede k dalšímu úspěchu. Ještě v ten rok se stává jedním ze zakladatelů známých novin Corriere dello Sport.
V roce 1929 v Modeně založil Scuderia Ferrari. Ta však zprvu zůstávala jen jednou ze součástí Alfy. Hlavním cílem bylo umožnit vlastníkům aut závodit. Nakonec se společnost vyvinula až do oficiálního týmu.
Enzo Ferrari dokončil svůj poslední závod devátého srpna 1931. Skončil druhý. Jeho rozhodnutí přestat závodit bylo podmíněno příchodem syna Alfreda, známého jako Dino. Na druhé straně se Enzo nadále aktivně věnoval rozvoji firmy. Pracoval stále naplno, prý si nikdy nevzal dovolenou.
Konec závodění, začátek budování vlastní firmy
Na začátku roku 1938 se Enzo Ferrari ujal své nové pozice jako hlava Alfy Corse a přestěhoval se do Milána. No o rok a půl Enzo opustil Alfu Romeo se slušným odstupným a pod podmínkou, že nebude používat název Ferrari v souvislosti se závody či vozidly po dobu 4 let.
Týden na to však Enzo otevírá Auto Avio Costruzioni (AAC) v Modeně, sídle starého Scuderia Ferrari. AAC byl italský výrobce automobilů, předchůdce prestižní značky Ferrari. Podařilo se jim postavit dvě verze aut 815.
Na vrcholu války pan Ferrari z obavy před bombardováním přesunul továrnu do Maranella. Právě tam začal přepisovat historii motorismu. Obrovskou měrou mu k tomu pomohl konec války a následný ekonomický rozkvět Itálie.
Přestože byla továrna přesunuta i tak byla bombardována. No Enzo se navzdory okolnostem nevzdal a začal pracovat na návrhu svého prvního Ferrari.
V prosinci roku 1946 Ferrari dává své kresby nového auta do tisku a 12. března 1947 bere své auto, známé jako 125 S, na první zkušební jízdu.
Padesátá léta byla pro Ferrariho pohádková. Poptávka po autech byla velká. Rostla výroba i zisky.
V roce 1952 mu byl udělen titul Cavaliere del Lavoro za svůj přínos pro průmysl a za posílení reputace Itálie ve světě.
Čtyři roky na to, jeho milovaný syn Alfredo, známí jako Dino, umírá na svalovou dystrofii. Od té doby pan Ferrari nosil černou vázanku a černé brýle. Jelikož Dino stejně miloval automobili jako jeho otec, spolupracoval se svým otcem na designu nového motoru až do samého konce. Motor debutoval 10 měsíců po Dinovej smrti avšak všechny Ferrari V6 motory jsou pojmenovány na jeho počest. Manželka Laura se s tím nikdy nesmířila a Enza opustila. Ten se však nepoddal.
Ještě více se ponořil do práce. Oddělil výrobu závodních monopostů od aut na běžné použití. Investoval stále větší a větší prostředky do vývoje motorů, designu i bezpečnosti.
V roce 1960 se Ferrari stalo Limited Liability Company (s.r.o.) a Enzo se raduje z čestného doktorátu ve strojírenství od Boloňské univerzity. O dva roky později získal cenu the Hammarskjöld Prize a o další tři roky ocenění Columbus Prize.
Následně se soustředil na budování profesionálního průmyslu a testovacího institutu v Maranellu, věnovaného Alfredu „Dinovi“ Ferrarimu. Tato společnost se speciální technikou působí dodnes.
V roce 1969 Ferrari zjistí, že potřebuje silného partnera v případě, že se bude společnost nadále rozvíjet a proto podepsal dohodu s Fiat Group.
V roce 1970 mu je udělena zlatá medaile za kulturu a umění. Následující rok se Ferrari rozhodl vystavět dráhu Fiorano Circuit, která byla oficiálně otevřená 8. dubna 1972.
V roce 1979 Ferrari dostává čestný titul Cavaliere di Gran Croce della Repubblica Italiana. Poslední vůz F40 pod vedením Enza Ferrariho byl odhalen v roce 1987. O rok později modenského univerzita udělila Ferrarimu čestný doktorát z fyziky. Téhož roku ve věku 90 let pan Ferrari zemřel.
Během téměř šedesátileté existence se značka Ferrari stala synonymem úspěchu. Kromě milionových zisků dosáhla pod Enzovým vedením více než 5 tisíc vítězství v automobilových soutěžích po celém světě a 25 titulů mistra světa.
Tři věci co byste si měli určitě od Enza osvojit:
1. Když o tom dokážete snít, dokážete to i uskutečnit.
2. Nejjistější cesta, jak předejít špatnému, je konat dobro. Když mladým bezvýhradně ukazujeme dobro naším příkladným životem, zlo v jejich životě nakonec ztratí význam.
3. Pokud budete vytrvale pracovat na tom, co milujete, úspěch vás nemine.