Možná si řeknete, že v 93 letech už budete chtít mít od všeho klid a nedělat nic. Ovšem generál Emil Boček se v tomto věku před pár týdny ještě stále proháněl v Anglii v letadle Spitfire, který mohl dokonce sám pilotovat. Na jeho věk je to velice úchvatné.
Emil Boček se narodil 25. února 1923 v Brně – Tuřanech. Učil se na strojního zámečníka. Když byl ve 2. ročníku, začala válka. Oslavil doma s rodinou poslední vánoce a 27. prosince 1939 utekl do zahraničí do Československých vojenských jednotek. Tenkrát mu nebylo ještě ani 17let! Utíkal ještě s jedním jeho kamarádem do Maďarska na francouzský konzulát. Několikrát byli zatčeni a deportováni na hranice tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava. Až 14. dubna 1940 doplul do Francie.
Díky pozměněným dokladům, na kterých byl o rok starší, ho přijali ve městě Agde k československým jednotkám. V létě toho roku Francie kapitulovala a on byl lodí deportován do Anglie i s jeho jednotkou. Chtěl létat a být pilotem. Požádal o přesun k letectvu, ale bezúspěšně. Místo toho se naskytla příležitost k leteckým mechanikům, kam byl přijat. Kurz dokončil 8. února 1941, jelikož byl jeden z nejlepších, dostal ještě měsíční nadstavbu.
O rok později se mu sen stát se pilotem proměnil na skutečnost. Byl přijat do letecké školy a na konci listopadu 1942 začal v Anglii pilotní výcvik. V květnu 1943 byl předělen do Kanady, kde dokončil pilotní výcvik. Do Anglie se vrátil až v roce 1944 a jeho bojové operace začaly u 310. Čs. stíhací perutě, kde byl velitelem Alois Vašátko, který později v boji padl.
Létal na letadlech tipu Spitfire, což byla chlouba Britského letectva. Do dnes to je nejslavnější britská stíhačka. Naši letci převážně doprovázeli bombardéry do Německa. Válka se chýlila ke konci a do Prahy se dostal až 13. srpna 1945, do Brna až o pár dní později. U letectva skončil, i když piloti a mechanici měli zákaz odchodu z armády. Podařilo se mu to díky mému strýci Ing. Tomáši Krumlovi, se kterým bojoval v Británii.
Po válce pracoval jako OSVČ mechanik. po nástupu komunistů musel dílnu zavřít, jinak by zavřeli oni jeho. Odešel do Mototechny dělat mechanika. Později pracoval jako soustružník u Akademie věd. Oženil se v roce 1951 a má 2 děti. Do důchodu odešel v roce 1988. Po revoluci začal jeho opravdový život. Byl povýšen na kapitána a potom na majora. Žije v Brně – Bystrci. V roce 1996 se sešel s britskou královnou Alžbětou II.
Nyní je generál Boček pracovně vytížen. I přes svůj věk, je stále čiperný a na každý den má stále domluvenou nějakou akci. Umí skvěle využít celý den a je velmi vítaný na každé akci týkající se vojenské historie. Rozhovor se mnou sice musel odmítnout, z důvodu rehabilitace v Luhačovicích. Dovolil mi však aspoň napsat o něm tento článek.
Pokud si chcete o generálovi přečíst více, tak v knize – Letci z Holásek a Tuřan ve II. světové válce – si můžete přečíst celý jeho životopis. Doszvíte se šechny jeho cesty po Británii, zážitky během války a o velkém přátelství se všemi jeho kamarády či spolubojovníky. Kniha pojednává o dalších jeho známých, kteří šli bojovat proti nacismu. Na svých cestách se potkal s pár kamarády z jeho vesnice, jako byli například z mé rodiny Ing. Tomáš Kruml či pplk. Leopold Šrom a plno dalších.
Vyznamenání a ocenění během jeho života:
Z českých dostal: Čs. válečný kříž 1939 2x, Čs. medaili za chrabrost, Čs. medaili za zásluhy II. Stupně, Čs. vojenskou pamětní medaili, Řád bílého lva za obranu státu a výbornou bojovou činnost.
Z britských dostal: 1939-1945 Star, Air Crew Europe Star, The France and Germany Star, Defence Medal, War medal.
Co se můžeme od generála Bočka přiučit:
Pan Boček žije stále aktivně. Jednou také prohlásil: „Já nerad sedím, já musím pořád něco dělat.“ Když má čas, tak si zajede autem na Vysočinu k přátelům či do Černé Hory za dcerou. Stále něco podniká. Žije převážně na spontánních akcích. Jeho mottem je být stále aktivní od rána do večera. Jeden den odhaluje pomník svým padlým kamarádům, druhý den už je v Praze opět na nějaké vojenské historické akci. Pokud to jde, tak chodí co nejvíce pěšky. Než jde spát tak si trošku zacvičí. Dobrodružství je jeho motto.
Takže jaká je vaše výmluva, že nemůžete něco podniknout, když tento muž v jeho letech žije více aktivněji, než kdokoliv z nás? A stále má velké plány, které chce ještě uskutečnit. Jeho největší sen byl, že by se ještě jednou proletěl ve Spitfiru. Sen si před pár týdny splnil. Takže žijme každý den na 100% a vůbec se toho nebojme.
