Možná by se to dalo jedním slovem označit jako zmatek, možná strach. Strach udělat něco, co chceme. Stojíme před bránou do našeho snu a nevíme, jestli se rozhodneme ji otevřít a nechat se svým snem pohltit.
Kdy je správné se rozhodnout vejít?
Každý okamžik je správný, ať do toho půjdeme po hlavě, po břichu nebo zádech, je to zcela jedno, jen musíme mít zrak a sluch stále v pozoru. Vnímat veškerou atmosféru, vnímat všechno a všechny, to, co nám říkají, dělají, jednají a každý den si večer přehrát znovu. Později každý týden, měsíc, rok. Vydržet, nevzdávat se. Nevnímat náš sen, cíl, ale vnímat všechno okolo a pracovat každičký den, v tom je celé kouzlo.
Tvořila jsem něco, o čem jsem se domnívala, že je pro mě správná cesta, bavilo mě to, každým dnem jsem poznala něco nového, něco jsem vytvořila, něco mě napadlo, ale nějak jsem cítila, že ač pilně pracuji, tak stále jsou věci, které mi podráží nohy. Viděla jsem práci za své poslední dva roky. Viděla jsem v ní kousek sebe, ale hlavně velký kus práce, který jsem udělala. Teprve až v tomto momentu jsem začala cítit, že mohu doopravdy začít, že to celé doteď byla jen taková předehra.
Víte, co byl opravdový faktor mého, dalo by se říct laickým okem, neúspěchu? Byla to podpora mého okolí, hlavně mých blízkých. Můžete být jakkoliv silní, ale pokud se na vás někdo dívá a dokáže stále jen remcat, ale nic kloudného z něj nevypadne, pomoct vám rozhodně nechce a žádné podpory se vám tedy nedostává, zjistíte, že jste na začátku konce. Ano, člověk musí být silný a trpělivý, neočekávat výsledky hned, ale zároveň se nesmí bát, že když skončí, je to pro něj nějaké selhání. Věřte, že není, protože vy jste možná přišli o nějaké finance, nějaký čas, ale po nějaké době zjistíte, že to stejně celé k něčemu bylo. Vidíte to sice jen vy, ale to je na tom to nejdůležitější, hlavně si to uvědomit.
„Všechno, co děláme, má nějaký důvod a věřte, že jednoho dne vysvětlení přijde samo.”
Do zahraničí jsem odjížděla s vidinou, že se nevzdám a budu pokračovat tady. Svůj sen jsem stále formovala, měnila, až jsem úplně stagnovala. Možná si řeknete proč a že jsem zbabělá, jenže já cítila, že na všechno sama nestačím a cítila jsem, že potřebuji daleko více praxe, zapálení, jistoty sama v sobě. Jak jsem psala výše, moje práce byl pouze jen kousek mého já a to je prostě málo, když sama vím, že to z mého pohledu není stoprocentní, protože jsem to nebyla já, protože jsem dělala něco, co jsem si myslela, že mi sedí, že to vypadá líp, ale nedívala jsem se na to, co doopravdy cítím a co mám na dlani.
Ano, zní to hrozně. Ale všechno, co se dosud stalo, mělo nějaký důvod a všechno špatné mělo nějaký význam, našla jsem všechny odpovědi a jsem na startovní čáře k úspěchu, k novému začátku. Nový sen, nový začátek, nová cesta, nové vize. S láskou, podporou, pokorou, hrdostí, sebevědomím, sílou, zkušenostmi.
„Všechno má svůj čas a náš život nám vždy ukáže správnou cestu, nechme mu tedy prostor nám ji ukázat a pochopit, protože všechno, co jsme měli v životě hned, nebylo nakonec tak úžasné, jak by se mohlo zdát.”
Už odmala jsem měla tento sen, ale byl zcela prázdný, viděla jsem život uvnitř budovy. Později se začal formovat a později až samotný pobyt v Anglii, můj osobní život, moje láska ke sladkému ukázaly duši toho snu. Pak stojíte se svými zkušenostmi z podnikání, svým studiem a poměrně dlouhým životem v tomto prostředí, vidíte kontakty, ale stále startovací čáru. Poučení bylo veliké, sen je veliký, práce je mnoho, ale poprvé v životě cítím tak neskutečně skvělý pocit a sen, který mě naplňuje každý den. Doslova mě pohltil. V něčem je ale přece jenom jiný. Já jím žiji každým dnem, aniž bych si uvědomovala, že na něm pracuji, protože dělám něco, co miluji.
Dnes už nesním o velkém prostoru, ale o skvělé atmosféře se skvělými produkty. Nehoním se za cílem, až podnik otevřu, ale až každý jednotlivý dort, zákusek bude tak úžasný, že si řeknu, tak a můžeme přejít od chuti k tvaru a designu. A od zákusků k nápojům a od nápojů ke slaným produktům.
Nejde o čas, o to vypadat dobře, jde jen o to si to užít. Užít si každičký moment, být přísný sám na sebe, ale vidět, že to někam vede. A v neposlední řadě podporu a pravdivý názor na věc, bez toho se neobejdete ani přesto, že si myslíte, že je vše skvělé. Možná chvilku bude, ale až přijdou krušné chvilky a čas neusnout na vavřínech, potřebujete někoho, kdo vás trochu povzbudí, nakopne a nenechá vás v tom selhat.
Související článek: 6 znaků lidí, kvůli kterým se vyplatí žít