Dovedeme více čekat, nebo očekávat? Na první pohled si jsou obě slova velmi podobná. Ovšem není tomu tak.
Pojem čekání má v sobě cosi pasivního. Čekáme třeba na příjezd vlaku, musíme trpělivě čekat. Stejně tak čekáme i na srůst nohy po zlomenině. Nemůžeme jít srůstu naproti.
Ve slově očekávání je naopak cosi aktivního. Očekáváme-li například blížící se zkoušky nebo důležitou schůzku, bylo by hloupé jen trpělivě čekat a čekat. Je potřeba těmto věcem vyjít naproti poctivým studiem nebo přípravou na schůzku. Pořádně se na to připravit a úspěch se brzy dostaví.
To stejné je i s přežíváním. Přežívá jen ten, kdo pouze čeká. Přežije nudu a pasivitu s čekáním spojenou a prožívá to všechno nejen biologicky. Určitě to známe. Když se někoho zeptáme: „Jak žiješ?“ A on nám odpoví: „ Nějak přežívám.“ Zdá se vám, že si ten člověk užívá života? Mně, když někdo tohle řekne, připadá, že je rád, že je rád. Copak si nemáme pořádně užívat života? Tak pořádně žijte a očekávejte, ať nikdy nikomu už neřeknete, že pouze přežíváte.
Ten kdo očekává, naopak prožívá. Cítí blížící se událost nejen v čase, ale i v podstatě jejího smyslu, kdesi až v hloubce v sobě. Prožívat můžeme hodně věcí, ale hlavně je pouze nepřežívejme. Radujme se z každé chvíle našeho života a makejme na tom, ať ho máme takový, jaký chceme my!