Jak pravil Jan Werich: O chytré ženské je nouze, o chytré mužské zrovna tak.“ Honoré de Balzac zase tvrdil, že: ,,Cítit, milovat, trpět, obětovat se, bude vždycky obsahem ženy.“ Jak se to má obecně ve vztahu mezi mužem a ženou? Příběhy o společném souznění muže a ženy jsou v různých koutech světa odlišné. Zejména v islámském světě se to má jinak než v tom křesťanském, ale základním předpokladem by měla být vzájemná ctnost. Té se ženám ne vždy dostává.
Program říká, že žena je především matka, pěstitelka, kuchařka a uklízečka. Muž je hlava rodiny, řídí ji a nosí peníze. Co když to tak úplně neplatí? Co když je žena sama schopna uživit rodinu a opravit si auto. Co když muže vlastně k přežití nepotřebuje. Co když je vztah mezi oběma partnery vyrovnaný? Je zároveň harmonický? Zdá se, že v dnešní době, by s tím mnozí souhlasili, ale i přesto je třeba si uvědomit, že to tak ve většině případů nefunguje. Čím je žena úspěšnější a samostatnější, tím menší zájem o ni muži mají. Jak paradoxní.
Proč mají svobodné ženy po třicítce problém najít si partnera? Jsou náročné? Mají očekávání? Nebo se jich muži bojí? Nedávné studie popisují, že muži stydliví, slabší, pohodlní potřebují ženy, které mají tzv. pod kontrolou. Ženy, které se o sebe umí postarat je nepřitahují. Když jsou muži úspěšní, chtějí stejně tak úspěšné ženy, ale ani tam mnohdy vztah nemá dlouhého trvání. Ve většině případů se stane, že si žena dokáže s náročnou situací poradit lépe, bez emocí, s chladnou hlavou než muž – což ho vyděsí.
Příroda vybavila samečky základním nástrojem – egem, tedy potřebou ženy lovit a dobývat, soupeřit s ostatními, pochlebovat se. Pokud to ale žena vezme do svých rukou, muž se stáhne. Samičky jsou zase od přírody vybaveny větší odpovědností – starat se o potomky. Člověk tuto rovnováhu narušil. V dnešní době se spíše zaměřujeme sami na sebe a nehledíme na to, co nám bylo naprogramováno.
Zkrátka své nedostatky hledáme ve druhých. Pokud se nám na sobě něco nelíbí, vyčteme to někomu jinému. Ženě, muži, partnerovi. Ano, partner je to správné slovo, které by se mělo ve vztazích používat, neboť právě o partnerství vztahy jsou. Partner není nikdy soupeř, partner je člověk, se kterým sdílíme veškeré své radosti i starosti. Partneři drží při sobě v dobrém i ve zlém, v chudobě i v bohatství, ve zdraví i v nemoci. Při svatebním obřadu mají tyto věty význam, nejsou to jen klišé. Totiž když jste jednou dole, budete brzy zase nahoře. Partneři se vzájemně respektují a doplňují, podporují se a drží kontrolu hlavně sami nad sebou, ego nechávají stranou a dělají vše pro druhého.
Jedno je jisté, příroda je chytrá, stvořila muže a ženu, aby vznikla společnost. Mělo by to být o vzájemné rovnováze. Nebo je to snad tak, že muži jsou z Marsu a ženy z Venuše? Není to spíš tak, že žena vznikla z mužského boku, aby byla blízká jeho srdci?