Když se ve světě zeptáte, co vyrábí společnost Baťa, snad každý vám bude schopen odpovědět, že boty. Za základem tohoto impéria, které se rozkládá na 4 kontinentech, působí v 68 zemích a má více než 49 000 zaměstnanců stojí muž, jehož jméno je Tomáš Baťa.
Tomáš Baťa byl ve své době jedním z nejlepších podnikatelů. Ve 20. století patřil mezi 4 nejbohatší lidi v Československu.
Ševcovství se v rodině Tomáše Bati datuje již od konce 16. století. On sám už ve svých 12 letech dokázal v podstatě vše, co k živnosti ševce potřeboval. Výroba bot ovšem nebyla jediná věc, kterou uměl opravdu perfektně. Zajímal se i o to, jak boty nejefektivněji vyrobit a prodat. Tomáš Baťa založil firmu Baťa společně se svým bratrem a sestrou.
Firma baťa dokázala odolat několika krizím a překonala 2 světové války. I přes tyto problémy se dá považovat za velkého konkurenta společností v dnešní době.
Jelikož byla ve své době podnikatelská činnost Tomáše Bati naprosto nadčasová, rozhodl jsem se vybrat z jeho „know-how“ ty nejpodstatnější zásady, kterými řídil celý podnik. Drtivá většina z nich se dá použít i v dnešní době, on je ale používal už před více než 100 lety.
PRVNÍ ZÁSADA: „Náš zákazník – náš pán.“
Zaměstnanci přicházející do styku se zákazníky, měli povinnost se zajímat o připomínky a podněty zákazníků. Povinné byly rovněž návštěvy zákazníků spojené s drobnými opravami obuvi, s cílem získat potřebné informace a pochopit jejich potřeby a přání.
DRUHÁ ZÁSADA: „Den má 86 400 sekund.“
Tomáš Baťa vedl své zaměstnance ke schopnosti stoprocentního využití času. V pracovní době nebylo dovoleno opustit pracoviště bez souhlasu vedoucího. Pracovníci museli dodržovat přísná pravidla (zákaz kouření a pití alkoholu na pracovišti, zákaz povídání u kávy a čaje). Ale na druhou stranu pokud se podařilo splnit termín s časovou rezervou, zaměstnanci dostali nemalou finanční odměnu. V některých případech až několik tisíc korun.
TŘETÍ ZÁSADA: „Dílna pracující levně a dokonale, má být podobna rodině a mistr jí má být středem. Její členové by měli bydlet i poblíže sebe, aby si mohli nejen v dílně, ale i v životě navzájem pomáhat. Každou nehodu člena dílny má pociťovat také mistr jako nepohodu v práci nebo nehodu vlastní. Tato výchova lidí v budování vlastního blahobytu pomocí sebekázně bude se nám nejlépe dařit u mladíků, ve kterých dosud nejsou zakořeněny vášně stravující značnou část jejich příjmů a životních sil jako pití, kouření atd.“
Tomáš Baťa využíval takzvanou samosprávu dílen. Je to jakýsi mechanismus, který byl pro firmu Baťa typický. I když všichni spadali pod jednu společnost, museli mezi sebou nakupovat a prodávat své výrobky. Důsledkem toho byla každá dílna finančně soběstačná a na mzdy svých zaměstnanců si musela vydělat. Lidé se více znali a drželi více pospolu.
ČTVRTÁ ZÁSADA: „Kdo cesty krátí, život prodlužuje.“
Tomáš Baťa se intenzivně věnoval rozvoji infrastruktury. Budoval nové silnice a nadzemní i podzemní pohyblivé pásy pro dopravu materiálu. Rozšiřoval také veškeré sítě energií. Tato činnost měla výrazný podíl na rozvoji podniku. Doprava se urychlila a menší společnosti nemohly konkurovat.
PÁTÁ ZÁSADA: „Účastí na zisku chceme povznést dělnictvo jak hmotně, tak i mravně. Dělník má rozumět našemu obchodu, má s ním cítit a s ním růst. Přejeme si učinit ze všech našich dělníků kapitálové účastníky našeho závodu.“
Technické zkušenosti dovedly Tomáše Baťu k názoru, že dělníci, kteří dostávali pouze mzdu, mysleli výhradně na svůj prospěch a nestarali se o to, provádějí-li svou práci dobře. Smyslem zavedení účasti na zisku a ztrátě bylo především snížení nákladů. Každý účastník byl povinen vypočítat svou účast. Tento systém byl obzvláště účinný, když zaměstnanec nepracoval, jak měl, nedostal nic, popřípadě ještě o peníze přišel.
ŠESTÁ ZÁSADA: „Nejlepší jakost, nejnižší ceny“
Kvalita byla vždy u firmy Baťa prioritou. V podniku se nacházelo tzv. kontrolní oddělení, které podléhalo přímo vedení podniku. Systémem kvality a její kontroly firma Baťa ve své době dokázala, že levné nemusí být méně kvalitní. V dnešní době je většina materiálů stejná a vy platíte jen za značku. Ale to si rozebereme někdy jindy.
SEDMÁ ZÁSADA: „Neříkej mi, že to nejde – řekni mi, že to neumíš.“
Baťa věděl, že vyškolení pracovníci jsou mnohem efektivnější. Proto založil tzv. Baťovu školu práce. V těchto školách se také vyučovaly administrativní a řídící schopnosti. Ti nejlepší mohli pokračovat a dokonce studovat i v zahraničí.
OSMÁ ZÁSADA: „Až vy mladí podnikatelé, dopracujete se ve svém podnikání k bohatství a moci, pamatujte na slova Kristova: „Ten, kdo z vás býti nejmocnějším, ať jest služebníkem vaším“. Pamatujte, že vaše síly, vaše schopnosti patří veřejnosti. Pamatujte, že majetek, obíhající peníze ve vašem závodě, mají pro vaše spolupracovníky tutéž důležitost, jako asi krev ve vašem těle pro vás“.
Celá podnikatelská činnost Tomáše Bati byla vedena v duchu služby veřejnosti. Díky tomu byl třikrát zvolen starostou Zlína. Během tohoto období vzrostl počet obyvatel celkem šestinásobně.
DEVÁTÁ ZÁSADA: „Lidem myšlení, strojům dřinu.“
Zavádění nové techniky do výroby bylo pro firmu Baťa typické. Všechny návrhy a novinky musely být uskutečněny v nejkratším možném čase a lidé byli za návrhy i za jejich realizaci vždy dobře odměněni. To byl také jeden z hlavních motorů konkurenční schopnosti firmy Baťa a její trvalé prosperity. Inovace ve firmě Baťa byly úzce spojeny s výzkumnou a vývojovou činností.
Tomáš Baťa nebyl jen skvělým výrobcem bot. Jedním z dalších důvodů, proč se společnost rozvíjela s takovou dynamikou, bylo velmi nadčasové řízení podniku, které zdokonaloval celý svůj život. A co myslíte vy? Využívají tyto zásady i podniky v dnešní době?