Problémy má v průběhu života každý z nás. Jediný rozdíl je pouze v našem postavení k nim. Můžeme se z problému rozklepat a zbaběle utéct, anebo se jim postavit čelem a využít je ve svůj prospěch.
Když jsem se před několika lety rozhodl přehodnotit svůj život a začít dělat věci, jenž mi přinesou do života něco užitečného, musel jsem změnit několik postojů k životu. Některé změny byly vědomé, jiné nevědomé. Jednou z těch nevědomých změn byl právě postoj přeměňovat své problémy na výzvy, zkušenosti a celkově na věci, které mohou přinést cokoliv nového.
Tento postoj jsem si dlouhou dobu vůbec neuvědomoval. Až v posledních několika měsících jsem začal přicházet na to, že proces přeměňovat problémy na výzvy dělám vlastně automaticky. Už na něj nemusím myslet, a dokonce ho ovládám natolik, že problémy „vyhledávám“. Zní to trochu šíleně, nemyslíte?
Delší dobu jsem uvažoval nad problematikou problému, která může sama o sobě pro spousty z vás znamenat problém.
Krkolomná, avšak velmi pravdivá věta, jejíž význam je hlubší, než si možná uvědomujete. Pokud s touto větou máte problém, je tento článek právě pro vás. Sepsal jsem 4 tipy, které vám pomohou docílit podobné změny, jakou jsem učinil já. Možná se vám tyto tipy budou zdát pošetilé a neustále opakované, ale jak už jsem psal ve starších článcích:
Dokud budou lidé myslet a jednat ve svůj „neprospěch“, budu ty základní body neustále opakovat.
Díky těmto tipům můžete dříve či později změnit svůj život. Přečtením tohoto článku ovšem nic nezměníte. Musíte nejprve začít něco dělat! Říkáte, že to není problém? Udělejte 10 dřepů, anebo si dojděte pro sklenici vody a vypijte ji. Poté čtěte dále…
Opět velmi často opakované cvičení, které lidé v drtivé většině případů přeskočí se slovy: „Vím, že chci začít, tak proč bych to dělal.“
Abyste si nemysleli, že tu jen plácám, zapojím se do tohoto cvičení také. Pokaždé, když si přečtu odstavec výše, tak si skočím pro sklenici vody. Klidně bych dělal kliky, ale za chvíli mám jednání a v obleku se cvičí špatně.
Dost už řečí, pojďme se do toho vrhnout.
1. Zvolte správný přístup
Od tohoto bodu bych se odrazil. Pokud totiž nejste ochotni přijmout a dodržovat bod číslo jedna, nemá smysl číst článek dál, nedej bože se řídit následujícími tipy.
Před nedávnem jsem dělal něco, čím si prošel snad každý – neustále jsem ve všem viděl problémy. Měl jsem problém se způsobem vyučování učitelů, s chování lidí v mém okolí, anebo se stylem života druhých. Problém, problém, PROBLÉM…!
Nechci vám dávat konkrétní rady. Na každého člověka platí něco jiného. Mně osobně pomáhá hudba. Hudba, kterou poslouchám, když snídám, cvičím, běhám, obědvám, večeřím, píšu články, usínám… Lepší by asi bylo napsat, kdy hudbu neposlouchám. A i v těchto chvílích mi hraje alespoň v hlavě nějaká melodie. Výhodou dnešní doby je, že existuje několik aplikací, které mají vytvořené playlisty podle nálad, takže si každý vybere to své a navíc si při tom poslechne i neznámé autory, anebo naopak autory, kteří jsou sice známí, ale je samotné si většina lidí sama od sebe neposlechne.
Jak jste na tom vy? Co vás dokáže naladit na tu správnou notu? Proč si ztěžujete život negativním pohledem na svět, není lepší se začít usmívat?
Zkus to také: Vykul pořádně oči, zvedni hlavu, vyceň pořádně zuby, zhluboka dýchej, udrž tento stav po celou dobu čtení článku a poté jdi mezi lidi…
Možná si budete připadat jako na drogách, ale necítíte se lépe? Já tedy rozhodně ano! Je dosti možné, že se dříve či později dopracujete do stavu, kdy takto budete vypadat „normálně“. Až se tak bude dít, dokázali jste to.
2. Řešte věci bez emocí
Pokeroví hráči, obchodníci na burzách, soudci… Všechna tato povolání mají jedno společné a tím je název tohoto bodu.
Pokud máte ve svém okolí někoho takového, zkuste se ho zeptat, jak dlouho mu trvalo účinně ovládat své emoce.
Osobně znám několik obchodníků na burze – z mého pohledu jedno z nejnáročnějších povolání, kterému se ani zdaleka nemůže rovnat manuální práce. Proč? Protože z fyzické námahy se můžete vyspat, z psychické nikoliv. Jen se to na vás bude kupit a bez časného zareagování se můžete zhroutit.
Můj známý (obchodník na burze) mi sdělil, jak náročné bylo něco tak složitého, jako jsou emoce, ovládat. Věřte, že to nebyla žádná procházka růžovým sadem.
Začátky na burzách bývají vždy těžké. Můžete mít nastudováno množství knih, můžete mít několikaroční praxi na účtech s virtuálními penězi, ale najednou přejdete do reality. Vložíte „na jistotu“ peníze a proděláte. Vložíte další finance a opět proděláte a znovu a znovu a znovu… Až se vám nakonec podaří být v plusu, nedokážete se ovládnout, řeknete si „ještě chvíli vydržím, trhy půjdou nahoru“ a najednou BUM! Jste v mínusu a po psychické stránce už vám v hlavě naskakují myšlenky na lano, zbraň, anebo volný pád bez padáku.
Pointa je v tom, že si tělo při virtuálním obchodování uvědomuje jednu věc – „O nic nejde. Pokud prodělám, tak se nic nestane.“ To ovšem neplatí pro reálné trhy.
Dlouhou dobu takovým lidem trvá, než se naučí ovládat své emoce a až se to naučí, trvá ještě nějakou dobu, než je dokáží ovládat ke svému prospěchu.
Vy však nemusíte obchodovat na burze, abyste se něčemu takovému naučili. Stačí vám komunikace s několika lidmi. Dříve či později dojde k neshodě/hádce (vždy k ní dojde) a vy budete mít možnost vyzkoušet základy ovládání v praxi. Možná se vám to ze začátku nepodaří, je však důležité ovládat své „já“, abyste si v průběhu vašeho výbuchu mohli říci „Nech toho, nemá to smysl.“
Zkuste to, nemáte co ztratit, můžete jen získat. Ze začátku to však bude jako na burze – jednou dole, podruhé nahoře.
3. Mějte jasno v tom, co chcete
V drtivé většině rozhovorů maximálně usiluji o to, abych se o druhých dozvěděl co nejvíce informací. Odpovídám tak, aby se mohli rozmluvit ostatní, a já se nemusel nějak zásadně namáhat a sdělovat informace, které nechci říkat ostatním. Je to jedno z mých malých „cvičení“. Možná si říkáte: „Co to má společného s problémy? Odpověď je prostá – spoustu věcí.
Lidé mají jedna ústa a dvě uši kvůli tomu, aby více poslouchali a méně mluvili. To je také jednou z mých zásad. Jen si to vyzkoušejte v praxi. Jděte si s někým povykládat. Začněte se ptát vy, nebo se klidně může ptát druhá strana. Bude záležet jen na vás, jak daný rozhovor budete chtít uchopit. Stačí odpovědět krátce a poté se hned můžete zajímat o druhé.
Věřte, že většina lidí o sobě mluví strašně ráda. Není to chlubení, jen rádi říkají to, co zažili. Možná proto, že ve svém okolí nemají nikoho, komu by se v této oblasti mohli svěřit.
Toto „cvičení“ je úvodem k celému tomuto bodu. Neříkám, že díky němu docílíte něčeho zásadního, ale zajisté to bude něco jako odemčení auta – bez toho byste se nikam nedostali.
Postupně budete přicházet na to, co přesně v životě chcete dokázat. To je jeden z důvodů, proč jsem zvolil zrovna rozhovor s lidmi. Pokud budete mluvit dostatečně často, sami si začnete díky „monologu“ druhých uvědomovat, co vlastně chcete. Nic nezaručuji, mně to ovšem velmi pomohlo.
4. Převezměte zodpovědnost
Je až neuvěřitelné, jak se lidé dokáží v tak krátkém období změnit. Kvůli nějakému drobnému zádrhelu jsou schopni kompletně přehodnotit svůj život. Celé je to o tom, zda se člověk při takovém zádrhelu zlepší, anebo zhorší. Nic mezi tím není. Chování se v životě neustále mění, a pokud si myslíte, že ne, jste na omylu. Sami na sobě to možná nevidíte, ale rozhodně se vaše chování mění. Možná za to může pozměnění ranního rituálu, anebo třeba změna kolektivu, ve kterém se nacházíte. Každopádně tam nějaká změna je. Neříkám, že ze dne na den, ale rozhodně tam je.
Právě tímto typem bych chtěl zakončit dnešní článek. Rvete si vlasy a říkáte si „Vždyť jsi nám vůbec nic neporadil, chtěli jsme tipy a ne nějaké obecné bláboly.“
Na rovinu vám říkám, že drtivá většina rad vám stejně nepomůže. Je to smutné a vtipné zároveň, ale je to tak. Před lety jsem toho na internetu prošel dost, nic mi však nikdy přímo nepomohlo. Postupně jsem začal zjišťovat, že právě články tohoto stylu pomohou člověku nejvíce. Stačí jen pozorně číst a usmívat se.
No tak se usměj.
–
–
Usměj se! A teď jdi k zrcadlu a řekni nahlas:
„Jsem a budu nejúžasnější bytostí široko daleko jednoduše proto, že jsem pro to ochoten/ochotna něco udělat.“