Dnes. Dnes je ten den, který s radostí vítám v srdci. Dnes je ten den, kdy s neuhasitelným odhodláním vkráčím rozdat světu své dary, které ve mně tak dlouho dřímají. Nezajímá mě, jestli byl včerejší den plný úspěchu či nezdaru. Včerejší den je nenávratně pryč a zítřek lítá ve hvězdách.
Dnes. Dnes je ten den, kdy ze sebe odhazuji šrámy nezdaru, bezvýznamné zkušenosti, křivdy, marné pokusy a všechny události minulosti, které mě kdy nutily sklonit hlavu. Do dnešního dne vkráčím nezatížen vahou nelaskavých přesvědčení, kterým jsem byl v minulosti donucen uvěřit.
Vím, že JÁ jsem svým nejlepším rádcem, i když se ocitnu ve vodách nerozhodnosti a zmatenosti. Svá dnešní rozhodnutí budu zakládat na svých hodnotách a vždy budu volit to, co je pro mě nejlepší. Vím, že pokud se rozhoduji tak, abych byl šťastný, tak potom jsem nejlepším člověkem pro celý svět.
V půli dne se zastavím a připomenu si, kdo je ten člověk uvnitř mě. Připomenu si, proč jsem ráno vstával a jak jsem s radostí vítal úsvit slunce. Kdybych náhodou zapomněl na své dary v podobě talentů, co v sobě nosím, tak je hned začnu rozdávat. A nejen ty. Taky budu dělat lidi šťastnějšími, byť by to mělo být pouze skrze letmý úsměv na ulici.
Svou práci budu dělat s láskou k sobě, ale i k druhým. Práci druhých ocením slůvkem – mantrou vděčnosti: „Děkuji!“ Chválu ostatním budu křičet do celého světa a změní se tak můj život.
Večer těsně před spánkem se opět navrátím k sobě samému. Zapomenu na vše, co se v průběhu dne stalo. Dnešní úspěch mi umocní zítřejší a dnešní nezdar je semínko pro úspěch zítřka.
Večer je ten správný čas na pohled do budoucnosti – pohled na zítřejší ráno, které již teď vítám s radostí v srdci.
A zítra, hned po probuzení řeknu si, že dnešek… Dnešek je ten den, který …